O plemeni

Plemeno australského ovčáka je dle standardu FCI zařaženo do skupiny ovčáckých a honáckých psů, sekce ovčáčtí psi.

Povaha

Jde o inteligentního, pracovitého a charismatického psa se silnými pasteveckými a hlídacími instinkty. Je spolehlivý společník a v pracovním vypětí vydrží celý den. Je zcela oddán rodině, za kterou by nasadil i vlastní život. Je společenský, dobrosrdečný, vyrovnané povahy, avšak při prvním setkání může působit zdrženlivě. Dle mého názoru je jeho nejvýznamnějším rysem právě jeho aktivní založení a možnost přizpůsobení se. Jeho vytrvalost nezná hranic, rád nosí aporty a létající talíře (frisbee) až do úplného vyčerpání, svého páníčka nadšeně a neochvějně doprovází na celodenních výletech a rád běhává i vedle kola. Nemá rád nudu, jakmile mu je dlouhá chvíle, začne vymýšlet neplechy. Ale co doopravdy nesnáší je samota, a proto toto plemeno není vhodné pro pouhé odložení do boudy. Ať už děláte cokoliv, on chce být u toho, i kdyby to mělo být pouhé lenošení na gauči, hlavně nechce být sám.

Trocha historie

Pochází z USA kde byli psi tohoto plemena využíváni na farmách jako hlídači ovcí. Své jméno získal podle podoby s baskickými ovčáky, kteří přišli v průběhu 19. století do USA z Austrálie. Protože však Baskové neovládaly psané písmo, dochovalo se toho o nich a o původu australských ovčáků jen velmi málo a vše v podobě legend. Jedna z legend říká, že „malé modré psi Basků“ si oblíbili také indiáni, kteří jim pro jejich často modré oči říkali „psi s očima duchů“ a velmi si jich vážili. V průběhu let jejich obliba stoupala díky zapojení do westernového jezdectví, začali se objevovat ve filmech a televizních pořadech. Farmáři si na nich cenili jejich učenlivé a přizpůsobivé povahy, které využívali při farmaření. Právě Američané se zasloužili o rozvoj tohoto vynikajícího plemena. O současnou podobu plemene se zasloužila také organizace Australian Shepherd Club of America (zkr. ASCA) založená v roce 1957 nadšenci tohoto plemene. Jde o jednu z největších organizací pro jedno plemeno. Má na starosti registraci chovu, vydává rodokmeny a věnuje se rozvoji agiligy, obedience, pasení atd.

Celkový vzhled

F.C.I.-Standard č. 342 / 05.06.2009 / GB   charakterizuje australského ovčáka takto:

Jde o středně velkého psa se silnou kostrou, mírným obdélníkovým tělesným rámcem. Délka hrudní kosti k zadní straně stehna by měla být vyšší než výška v kohoutku. Je pevně stavěný a osvalený bez neohrabanosti. Stavba samce odráží pohlavní ráz bez hrubosti, feny vypadají jemněji, avšak nikoli na úkor stavby těla.

Barva. Vyskytuje se v pestré škále různých barev, z nichž základní jsou bluemerle (modrá merle), redmerle (červená merle), blacktricolor (černá trikolora) a redtricolor (červená trikolora) občas v kombinaci s bílou či červenými znaky.

Srst. Srst je střední délky a struktury, u samců bývá výraznější osrstění na rozdíl od samic především v oblasti límce.

Oči. Barva očí se pohybuje od hnědé přes modrou, zelenou až k mramorové (různé odstíny barev v jednom oku). Stává se (a není to na závadu), že jedno oko má jinou barvu než to druhé. Mají mandlový tvar, nesmí být zapadlé ani vypoulené. Pohled je ostražitý, avšak přátelský, vyjadřující pozornost, dychtivost a inteligenci.

Nos. Australáci zbarvení blue merle a černí mají černý nos a pysky. Jedinci se zabarvením red merle a červení mají nos a pysky hnědé. U zbarvení merle jsou na nose povoleny malé růžové skvrny, které však nesmí přesahovat 25 % nosní houby, jinak jde o vážnou vadu.

Tlama. Stejně dlouhá nebo mírně kratší než mozkovna. Při pohledu z boku jsou horní plocha mozkovny a čenichové partie souběžné. Tlama se směrem k čenichu zužuje a je zaoblená.

Zuby. Je požadován úplný chrup se silnými bílými zuby tvořící nůžkový či klešťový skus.

Krk. Silný, středně dlouhý, horní linie je lehce klenutá, krk dobře zasazený do plecí.

Trup. Hřbet je pevný a silný, rovný od kohoutku ke kyčelním kloubům. Záď mírně spadající. Hrudník by neměl být příliš široký, spíš hluboký a sahající až k loktům. Žebra dobře klenutá a dlouhá. Hrudník by neměl být sudovitý ani protáhlý. Spodní linie a břicho by měly být přiměřeně vtažené.

Ocas. Ocas je kupírovaný (nepřesahuje 10 cm) nebo přirozeně rovně dlouhý.

Končetiny

Hrudní končetiny – lopatky by měly být dlouhé, ploché a dobře uložené poměrně blízko kohoutku. Končetiny rovné a silné, v průřezu oválné. Nadprstí středně dlouhé a mírně skloněné. Tlapy oválné, kompaktní, se sevřenými a dobře klenutými prsty. Nášlapné polštářky jsou silné a pružné.

Pánevní končetiny – vzdálené od sebe přibližně jako hrudní končetiny v plecích. Zaúhlení mezi pánví a stehenní kostí svírá stejný úhel jako mezi lopatkou a ramenní kostí a to přibližně 90 stupňů. Koleno čistě vyjádřené. Hlezna je krátká, kolmá k zemi a při pohledu zezadu souběžná. Tlapy shodné s předními.

Chod. Krok je hladký a nenucený. Hrudní a pánevní končetiny se pohybují souběžně s podélnou osou těla. Hřbet zůstává pevný a rovný. Australák je schopen v okamžiku změnit směr nebo typ pohybu.

Výška. U psů je požadovaná výška v kohoutku 51 – 58 cm a u fen 46 – 53 cm.

Vady. Jakákoliv odchylka od uvedených bodů. Vážnost vady je v poměru ke stupni jejího účinku na zdraví a prospěch psa.

Vážné vady – vztyčené a visící uši, netypické osrstění.

Vylučující vady z chovu – útočnost či naopak přílišná plachost, předkus, bílé skvrny na těle (tam kde nemají co dělat).